TRNOVÝ DVŮR

Zvířata - Ovce

Ovce Suffolk, matky Šumavky a kříženky

Ovce byly vždy mým (Lady) velkým přáním a představovala jsem si romanticky, jak v zimě, za dlouhých večerů, sedím u kolovrátku a spřádám vlnu. V zimě dlouhé večery jsou, kolovrátek už také mám, jen… (zatím je spousta jiné činnosti).

Jaké je naše stádo?

Pro náš chov jsme zatím nevybrali žádné čisté plemeno ovcí. Matky jsou převážně Šumavky nebo kříženky Šumavky se Suffolkem. Někdo říká, že jsou trojužitné: málo masa, málo mléka a málo vlny. Jsou to ale vcelku dobré matky, obvykle s jedním jehnětem, o které se postarají. V případě dvojčat záleží na konkrétní ovci – některá to zvládne, některá to druhé raději svěří do naší péče (krmit mlékem z lahve). Vlna nenaroste do závratných rozměrů a voláme si pana střihače jednou ročně. Paznehty mají měkčí, takže je potřeba je častěji sledovat a zastřihovat. Kvůli tomu absolvoval Vladimír speciální školení na VFU Brno.

Beran je plemene Suffolk, ale také žádný papírově výstavní. Je ale opravdu velký (přes 120 kilo) a i když je i rohatý, na jehňata i okolí je hodný.

Kdo je součástí našeho stáda?

Celé naše „základní stádo“ máme samozřejmě pojmenované. Jako první přišly Mňamka, Druhá a Šílenka. Jejich dcery jsou Soňa a Máňa. V další generaci jsme si nechali Kuní, Viktorku, Johanku, ještě mladší jsou Mněhně, Polární záře, Turistka, Modelka, Ségra, a 1 další. Samozřejmě, že jména vybíráme podle jejich charakteru (měli byste viděl ty šílené oči Šílenky, když je v nepohodě, nebo jak zářila vlna Polární záře, když byla ještě jehně), jen Mňamka své jméno už měla. 😊 A beran je prostě Beran nebo Bručoun.

Stádo nerozdělujeme ani v době bahnění, ani neděláme odstavy jehňat. Beran je ve stádu pořád, své ovečky si hlídá a pozorně sleduje jejich říji. Proto nikdy přesně nevíme, kdy budou jehňata. Už se nám ale i stalo, že měla stejná ovce jehňata dvakrát za rok. Ovce rodí na pastvě, jsou samostatné a případy zmetání nebo mrtvě narozených jehňat se u nás zatím téměř nevyskytují.

Jaké je ustájení stáda?

Na začátku jsme vybudovali pro ovce tři ovčí kóje, kde jsme plánovali, že budou trávit zimu, rodit a odchovávat. Ony ale nechtějí. I když měly kdykoli volný přístup ven, dovnitř se zašly jen nažrat. Z ovčích boxů jsme tedy udělali vnitřní výběhy pro králíky po odstavu či odchovny malé drůbeže. V zimě necháváme jeden z boxů připravený pro ty ovce, které po porodu neví, co s jehnětem a nechtějí kojit. Dostat je do boxu od stáda nebývá jednoduché a děláme to jen ve výjimečných případech.

Celý rok jsou naše ovce venku a zároveň mají možnost ochrany před počasím. Co se týče sněhu či deště, většinou je to netrápí. Daleko hůře snášejí slunce a teplo. Pokud paseme na jaře ve Svatebním sadu, mají k dispozici staré remízky, kde mohou odpočívat ve stínu. Na Velké louce ale tato možnost není, tak jsme jim pořídili mobilní přístřešek. Jedná se o normální vůz 3,5t za traktor, který při sklopení bočnic poskytuje ještě lepší ochranu. Pastevní díly volíme tak, aby vždy k vozu mohly a když vypaseme okolí, traktorem vůz přetáhneme na další plochu. Je potřeba říct, že ovce zničily všechnu elektroinstalaci (rozkousaly, co šlo, protože se asi prostě nudily), takže vůz už nemůžeme k ničemu dalšímu použít. Slouží ale našim ovečkám a to je dostatečné.

Jaké je potřeba krmení?

Převážnou část krmení tvoří pastva. Paseme na menších plochách v elektrických sítích. Má to dva důvody. Zaprvé můžeme pást i v mladém sadu a ochránit tak stromky (dřevěné oplocení opravdu nestačí, opřou se o něj a spásají větve), využijeme takto každý kousek a zároveň pro následné sekání nedopasků, když sítě odstraníme, máme větší plochu, kterou lze přejet traktorem. Druhým důvodem je to, že trávu spasou efektivněji. Je s tím sice víc práce, ale mají pak šťavnatější krmi, protože některé části přepásáme i 3x za rok. I na velké louce paseme v menších dílech, tam ale ty díly tvoří většinou 4 sítě, tedy 0,25 hektaru.

Co z toho máme?

  1. Krásný pocit. Ovečky jsou kontaktní, některé se nechají podrbat a na pastvinách prostě vypadají dobře.
  2. Maso. K tomu slouží potomci našeho základního stáda. Naučili jsme se zpracovávat jehněčí tak, že ve svíčkové vůbec nepoznáte, o jaké maso se jedná a pečené jehněčí jen s cibulí a česnekem je prostě skvostné.
  3. Využití zbytků. Nevyužitelné vnitřnosti a kosti zkrmujeme drůbeží. Pro slepice je to velmi vítaný zdroj bílkovin a vápníku, který potřebují pro tvorbu vajec, perličky si také rády zobnou. Asi by si daly i kachny, ale na ty při jejich pomalosti většinou nezbyde.
  4. Prodej jehňat na výpas nebo do stáda. V letošním roce jsme už měli tolik jehňat, že se mezi nimi dali vybrat hezké kusy na další chov. Odcházeli od nás jak na soukromé zahrady, tak i do většího ekologického stáda.
  5. Vlnu. Zde zatím pokulháváme ve zpracování. Některou vlnu z našich střiží využíváme k zimní izolaci vodních zdrojů (velký pytel s vlnou opravdu zamezí promrzání). Také jsme zkoušeli využít nezpracovanou vlnu jako mulč ve Višňovém sadu. Půda byla hezky vlhká, živiny se postupně uvolňují. Jen tím, že jsme to zároveň obehnali pletivem proti okusu, jsme vytvořili ideální chráněné prostředí pro hraboše, kteří si v té vlně udělali svá hnízda.